Drobečková navigace

Úvod > Obec > Zajímavosti > Pověsti

Pověsti

O NEDOSTAVĚNÉM KOSTELE V BUDĚTSKU

(podle knihy M. Strouhala – Báje a pověsti)
Za dávných časů se budětští občané rozhodli postavit si vlastní kostel. Vybrali si návrší uprostřed obce a dali se do práce. Lámali kamení, vozili dřevo, pálili cihly. Po několika dnech usilovné práce se již tyčily ze země mohutné zdi. Pak se ale stalo něco podivného. Když přišli dělníci ráno ke staveništi, uviděli, že se jim v noci ztratilo, co vystavěli předešlého dne. I když jim to bylo divné, znovu s chutí začali pracovat. Jaké však bylo jejich překvapení dalšího rána, když výsledek jejich práce z včerejšího dne byl pryč! Tu už nemlčeli a radili se, jak vypátrat, kam se zdivo může ztrácet. Začali stavbu hlídat. Marně. Jen po půlnoci vždycky slyšeli šumění křídel, nikoho však neviděli a ráno bylo zdivo opět rozebráno. Nezbylo nic jiného, než se vydat do okolí a hledat ukradené zdivo. A našli ho. Leželo v Konici, na místě, kde stojí nynější konický kostel. Budětští sedláci přijeli s vozy, naložili stavivo, odvezli ho zpátky do Budětska a zedníci začali znovu pracovat. Avšak příštího dne bylo zdivo opět pryč a zase v Konici na samém místě jako prve. To se opakovalo ještě několikrát, až lidé v Budětsku usoudili, že je to vůle Boží. Proto přestali stavět kostel ve své obci a dostavěli jej v Konici. Zdivo kostela odnášeli v noci prý samí nebeští andělé, a tak určili místo konického chrámu.

VLCI U NÁS

Stalo se kdysi dávno, že jeden budětský pacholek pásl koně za vsí na loučkách v olší směrem k Ochozu. Bylo to někdy k podzimu. Chlapec si udělal malý ohníček, přikryl se kabátem, až tvrdě usnul. Koně se za klidné měsíční noci pokojně pásli, avšak najednou začali netrpělivě frkat. Ucítili totiž zdálky vlka a utekli domů. Dusot koňských kopyt mládence probudil, než se ale vzpamatoval a mohl něco udělat, byl starý vlk skoro u něj. Co si teď počít? Na útěk bylo pozdě, oheň pomalu dohoříval, žádný klacek kolem sebe. Naštěstí blízko rostla borovice. Hoch se vyšplhal do její koruny a myslel si, že má vyhráno. Vlk se však nechtěl vzdát své vyhlédnuté kořisti a začal borovici podhrabávat. Strom se již začal značně kymácet, hoch už pomalu odpočítával své poslední minuty života. V tom se objevili na cestě lidé, kteří šli na ranní bohoslužby do Konice, vlka zahnali a strachem polomrtvého chlapce odvedli domů k rodičům.

STRAŠIDLO NA VODNÍ PILE V BUDĚTSKU

Pod rybníkem zvaným Kyselka pracovala až do konce 19. století vodní pila, na níž se roku 1878 přihodilo neštěstí. Vilém Mrňka, který zde pracoval jako dělník, jednoho dne zpozoroval, že se kolo pily, jemuž se říkalo Holý Janek, zastavilo. Chtěl závadu odstranit, vlezl do prostoru, kde bylo kolo uchyceno, ale tu se pojednou dal celý mechanismus opět do pohybu a strhl Mrňku s sebou. Než se jeho spolupracovníkům podařilo kolo zastavit, byl již Mrňka mrtev. Po této události prý na pile nějaký čas strašilo. Vždy o půlnoci se uvnitř rozsvítilo světlo a stroje začaly samy pracovat – vodní kola se točila, řezivo šlo samočinně po kolejnicích, všude plno lomozu a hluku. Nenašel se nikdo, kdo by se k pile v noci přiblížil. Lidé se kolem strašidelné pily báli chodit i ve dne. Požádali tedy konického faráře P. Karla Ptáčka, aby přijel pilu vykropit svěcenou vodou. Tak se také stalo, farář provedl církevní obřad výkropu a od té doby, jako když utne, strašení skončilo. Pila opět pracovala jen ve dne, kdy dělníci sami spustili Holého Janka…

PODIVNÉ UDÁLOSTI Z ROKU 1883

Na začátku března roku 1883 nalezli budětští občané brzy ráno mezi domky 32, 54 a 61 v kaluži mrtvolu místního kováře Petra Striegla. Jelikož nebyly nalezeny žádné známky násilí, mínilo se, že Striegl, který si šel předešlého večera do hostince U Slona (č. 18) pro tvarůžky k večeři, na zpáteční cestě omdlel, spadl do kaluže tváří dolů a utopil se. Mezi lidmi se samozřejmě začaly vyprávět různé báchorky o možné smrti čtyřiačtyřicetiletého kováře. Františka Mohlerová, bývalá spolužačka Petra Striegla, bydlící ve Dvoře č. 46, začala vyprávět, že se jí zemřelý Striegl zjevil ve snu a sdělil jí, že když šel tehdy z hostince domů, někdo ho přepadl, škrtil ho a pak vhodil do oné kaluže, kde zemřel. Jako viníka označil Ferdinanda Reiskytla z Budětska č. 47. Reiskytl se chtěl zbavit soka v lásce, neboť pokukoval po krásné Strieglově manželce. Sen samozřejmě nemohl sloužit jako důkaz pro policii. Další události však tuto domněnku v lidech jen utvrdily. Ale ani ne měsíc od této události se v mlýnici budětského větřáku opět sešlo několik budětských sousedů, aby si za zvuků mlýnského soukolí porozprávělo a poslechlo si, co se stalo nového. V poledne se náhle strhla vichřice a než stačil mlynář učinit opatření na ramenech větrného kola, dal se žernov do zuřivého pohybu. Kroupníkový kámen se roztrhl ve dví. Jedna polovina prorazila stěnu větřáku a vyletěla na pole, druhá půlka vletěla do šalandy mezi přítomné, zasáhla právě Ferdinanda Reiskytla a na místě ho zabila. Už se nikdy nedovíme, zda byl vrahem kováře Striegla opravdu Reiskytl, ale po této události občané v Budětsku věřili, že jej stihl zasloužený a spravedlivý trest.

O STAVBĚ KAPLE SV. ANNY

Josef Jelínek, který pracoval jako zedník a bydlel v pronájmu na Dolní Zavadilce, pracoval s dalšími kamarády na opravách zámku v Přemyslovicích. Jednoho dne, když vybourávali nějakou sklepní zeď, spatřil Jelínek prázdný otvor a v něm několik hrnců s mincemi. Nikomu nic neřekl, otvor zakryl a vrátil se pro poklad až večer. Staré mince pak vyměnil v Konici u Žida a přes noc se z něj stal boháč, koupil si domek ve Slavíkově a užíval si získaného bohatství. Jelínek měl dvě dcery; jednu provdal na Novou Dědinu, druhá, Anna, si vzala Josefa Schnévajse z Haček a koupili se zemědělskou usedlost v Budětsku č. 13. Že Anna obdržela od otce ještě mnoho peněz, svědčí to, že koupila ještě několik domků, v Budětsku, Dolní a Horní Zavadilce a v Ochozi. Prý také ráda vypomáhala v nouzi každému, kdo peníze potřeboval. Anna Schnévajsová se později ještě jednou provdala za čeledína Műllera. Přišlo stáří, v něm rozjímání o celém uplynulém životě. Byla si vědoma, že peníze, kterých celý život užívala, nenabyla poctivě. Navíc se jí ve snech několikrát objevila bílá paní, což nevěstilo nic dobrého a dalo to podnět pro vykonání nějakého dobrého skutku. Anna Műllerová se rozhodla pro stavbu kaple, která by sloužila pro všechny občany Budětska. Vybrala si místo před svou usedlostí č. 13 a vlastním nákladem asi 6000 zlatých nechala vystavět kapli, jež je zasvěcena na památku své stavitelky sv. Anně.